Železný psovod 2008

Letos jsme se stali čekateli ZBK LK, a tak jsem se rozhodla, že když zatím nemáme na jinou zkoušku, tak zkusíme splnit alespoň VZ1, vyrazili jsme tedy spolu s Honzou a Tobískem do Stéblové, kde se celá tato akce konala.

Přijela taky Věrka s Naďou, takže o dobrou náladu by bylo postaráno i kdyby pořadatelé byli protivní, jenže to se nestalo, takže pohoda byla opravdu 150%.
Naše kategorie byla 100m plavání, 20 km na kole, 1 km běhu za 100 minut. Trénink samozřejmě veškerý žádný. Plavání jednou v rybníce s Honzou nedopadlo úplně nejhůř, ale že bych se na tuhle disciplínu těšila to teda fakt ne, trénink kola jsem neustále odkládala a to nejen proto, že jsem měla v živé paměti naše první a zároveň poslední závody, kdy mě Zipek několikrát vymlátil, ale i proto, že na kolo, tady prostě nemáme terény, to by se jeden udřel. Trénink běhu jsem uzavřela s tím, že kilák snad ještě uběhnu. Chudák Zipí tedy totálně nepřipraven na to, co ho čeká, ráno relativně důvěřivě nastoupil do auta.

Když jsme ráno vystoupili ve Stéblové, byla tam příšerná zima a jemně poprchávalo (potom už pršelo zcela regulérně), fakt jsem si nedovedla představit, proč že bych jako v tomhle počasí měla lézt do vody. Při pohledu na mapu jsem si řekla, že kromě jisté smrti ve vodě na podchlazení se ještě stoprocentně ztratím a bude. Všichni nás sice ujištovali, že trať je skvěle značená, ale to neměli tušení jaký ve mně dřímá orientační talent.
Do vody jsme nakonec vlezli, chvíli jsme se tam dost intenzivně topili a pak Zip začal nadhánět psi před sebou, takže jsme se opět topili, i když z jiného důvodu. Celou dobu jsem na něj jenom řvala a snažila se ho aspoň občas směrovat kolem bójek, což byl nadlidský výkon, nakonec jsme se doplácali ke břehu, kde jsem se 4 minuty převlékala, bylo mi to úplně jedno, já se soustředila jenom na to udržet se na nohou.

Nalezla jsem na kolo a zavelela vpřed, osudová to chyba, Zipan valil jak smyslů zbavený a rozhodl se, že před ním prostě nikdo nebude. Záměr sice dobrý, ale nedovedla jsem si představit, že se do konce této disciplíny neuštve. Byl dokonale ovladatelný, sám si hledal místečka na předjetí, prostě jako naprostý profík, jen to značkovaní a jiné zastávky nebyly úplně plánované . Když proletěl první okruh rychlostí dost přes 20 km/h, říkala jsem si, že se třeba zklidní, uklidnil se, to jo, jenže začali vylézat z vody závodníci, kteří plavali 500 m a byli tedy svěží, takže šli přes nás, což si samozřejmě Zip nemohl nechat líbit a zabral znova. Asi nikoho z vás nepřekvapí, že poslední z těch 5 km okruhů jsme jeli přes půl hodiny, protože Zíza prostě zvadnul. Řeknu vám, že 20 km je fakt hodně a opravdu už nás to ani jednoho nebavilo.

Když jsem dojela do depa, tak jsem byla naprosto odevzdaná osudu, tam se mi sice dostalo povzbuzení, ať koukám makat, že to jinak nestihnu, ale to mi bylo úplně jedno, přepnula jsem Zipa, označkoval strom a běželi jsme, konečně! Honza mě uklidnil, že do konce limitu mám 9 minut, takže nemusím stresovat, nejspíš to slyšel i Zip, který si na otočce udělal občerstvovačku, ale i tak jsme to v pohodě stihli. Dokonce se někteří podivovali nad tím, jak rychle jsme ten kilák uběhli. Výsledný čas 97:32 nám tedy stačil nejen ke splnění limitu ale i k prvnímu místu v naší kategorii, za což jsme si odnesli naprosto neuvěřitelné věci - spacák, powerball, tričko, piva, opravdu smekám před pořadateli, protože sehnat tak štědré sponzory, podporu hejtmana a mediální podporu a ještě se tvářit jakoby nic, nebylo určitě jednoduché. Moc děkuju Honzíkovi za dovoz, holkám od špringrů za to, že se nechaly ukecat a pořadatelům za suprový den!!!

FOTO: Záchranáři Pardubice
Foto Naďa
Foto Rover
Pardubický deník
Žufrikovo album

Copyright © 2005, Janik  || Počet návštěv: || Stránky si právě prohlíží: