Praha - Březiněves

Letošní rok jsem opravdu hodně odvážná, nejdřív jsem jela na členskou schůzi do Hejnic a musela jsem projet Libercem, což při mých řidičských schopnostech bylo opravdu více než riskantní no a o týden později jsem vyrazila autem dokonce do PRAHY!!!!! (Sice namítnete, že to nebyla Praha, ale spíš okolní vesnice, ale cedulí hlavní město Praha jsem projela, takže jsem v té Praze prostě byla !)

 V Březiněvsi se konaly zkoušky na umělé trávě, přihlásila jsem jenom Trapího, protože jsem si chtěla osahat, jak bude reagovat na dalším umělém povrchu, když na koberci je v podstatě chromý.
Ráno jsem vyjížděla za docela solidního náledí a místy hustého sněžení, jela jsem k Věrce, protože přecijen nejsem takový blázen, abych se do víru velkoměsta pouštěla bez spolehlivé navigátorky. Je to až neuvěřitelné, ale kromě bloudění v Jičíně, kde jsem prostě nenašla silnici na Poděbrady, jsem nebloudila!!! Dorazili jsme včas, další těžko uvěřitelná věc!

Zkoušky stavěla Eva Plíštilová. První dvojka byla taková klasická, standardní, sice ne přímo podle mého gusta, ale proč ne. Problém byl ovšem v tom, že pes se musel na start dopravit přes půl parkuru a jelikož podle pravidel nesmí mít psovod jídlo s sebou, věděla jsem, že Traperkovu koncentraci udržím jen sotva. Ale nakonec se mi to i povedlo, i když docela zkoumal, po čem divném to vlastně chodí, a vyběhli jsme. Bohužel nám vběhnul do tratě pes a opakovaný start už byl o poznání horší. Měla jsem pocit, že se pes totálně nesoustředí, neběží a prostě vůbec dělá blbosti. Jen díky tomu, že se většina psů pozabíjela na mokrých zónovkách - vytrvale totiž sněžilo, jsme doběhli na 3. místě a znamenalo to pro nás opětovný návrat do A3, ach jo. Druhá dvojka byla postavená přesně tak, jak to Trapper nejvíc nenávídí, samá stahovačka kolem bočnice a v podstatě žádná možnost se rozběhnout. Běh to byl ještě horší, než ten první, ale byli jsme jediní, kdo doběhli, takže 1. místo. Na závěr jsem si dala ještě běh se Zipí, který se opět projevil jako neřízená střela, ale docela se snažil. Po odběhání jsme odjeli k Věrce, kde na nás čekala teta Naďa a báječný oběd od maminky. Ještě jsem tam chvíli pobyla, fotil se Zipí, pak jsme šli na stopy, kde Zip dělal, že neví, co po něm chci, Trapí stopoval moc pěkně. Zipovi šlo zase hledání tety Věrky, prostě zlatíčka. Odjížděla jsem totálně hotová a za hustého sněžení kolem 8 večerní úspěšně dorazila domů. Všem z Peček a Kolína moc díky!!!!

PS: Když jsem pak doma koukala na videa, co Věrka natočila, tak musím uznat, že ty běhy nebyly ani tak děsné proto, že by Trapí nespolupracoval, ale on je evidentně chromý i na umělé trávě, je ochotný tam běhat rychle jenom rovně, ale zatáčet bude rozhodně prý pomalu, holt je to náš přírodní pes, no .

VIDEO

Copyright © 2005, Janik  || Počet návštěv: || Stránky si právě prohlíží: