Mimoň - plochy,sutiny

Po dlouhé době se mi zase jednou podařilo vyrazit na záchranařinu, tentokrát se vše odehrávalo v Mimoni na letišti.
Velmi mile mě překvapilo, když jeden z prvních lidí, které jsem potkala, byla Dana a Mirto z Vrchlabí. Na programu byly plochy a pokud zbyde čas, tak i sutiny, ale celou situaci malinko komplikoval fakt, že v areálu v podstatě skoro na stejném místě byl sraz vyznavačů paintballu, takže člověk docela trnul, jestli náhodou taky nějakou nekoupí.

Tentokrát budu děkovat hned na úvod a to Janě Martínkové, která si nás ten den vzala a zase nás posunula o něco dál. Zipek se musel nejdřív trochu rozvzpomenout, co že se to děje, ale jakmile to zjistil, tak už mu to moc šlo a vůbec se neopakovaly problémy se ztrátou koncentrace v lese. Trapíček si taky prvně vyzkoušel co taková záchranařina obnáší a moc se mu to líbílo, postupně se moc snažil a dokonce začínal štěkat bez povelu. Odpoledne za deště jsme přešli na sutiny. Zipovo první setkání dopadlo celkem dobře, i když mu to nejprve přišlo divné, tak pak už hledal docela dobře, jen při posledním úkrytu trochu zakufroval. Trapíček potvrdil, co o něm říkám od narození a to, že se má strašně moc rád a bojí se o sebe. Tetu sice našel, ale s výrazem týraného zvířete nám dávál najevo, že sice ví, co má dělal, že není úplně blbej, aby ji nenašel, ale že je vedle ní strašně velká a hluboká díra a že se bojí, že by do ní mohl třeba spadnout, takže tam teda radši nepůjde, prostě zlatíčko.

Z nácviku jsem odjížděla s opravdu dobrým pocitem, což se mi tak často nestává, možná proto jsem na tom letišti nebyla schopná najít cestu, kterou jsem přijela a kroužila jsem po okolí, nu což, stane se.

Celá akce slovem i obrazem tadyyyyy.

Copyright © 2005, Janik  || Počet návštěv: || Stránky si právě prohlíží: