Krytí Fredie v Německu

Dovolím si jeden zcela off-topic, ale byl to tak silný zážitek, že prostě musím.
Asi jsem fakt cvok! V zimě na výstavě jsem Nadě slíbila, že když mi vystaví Zipa, tak s ní pojedu na krytí do Německa, protože jsem jazykově vybavená a ona potřebuje tlumočníka, i souhlasila jsem:-). Den D nastal, v pondělí 6.4. ve 4:30 ráno, tedy po šíleném víkendu, kdy jsem oba dny byla na závodech. A co jsem stihla především byla zcela luxusní tlama na koloběžce, řeknu vám, hodit rybičku na asfalt při cca 50 km v hodině, to je celkem síla. Výsledek rozmlácený koleno, rozseknutá hlava ( to když mě ta koloběžka přelítla), lokty taky slušně vybarvený, no a z šoku otočený žaludek hore dnom. Prostě ideální stav na to sednout do auta a pobýt v něm něco kolem 24 hodin.
Vyrážely jsme ve složení já, Věrka, Naďa, Fredie a kanystr:-). Nasoukala jsem se do Bedřiška, obložila si nohu mraženým a jelo se. Věrka má můj neskonalý obdiv, protože řídí fakt úžasně a když se nedrží navigace, tak se ani neztrácí. Hodně brzo ráno míjíme Lipsko a cesta začíná být lehce monotóní, německé rozhlasové stanice neví, co je muzika, takže tak trochu nuda. Na parkovišti se pokouším projít, no moc mi to nejde, Fredie je spokojená a holky taky stále ještě v dobrém rozmaru, začíná být nesnesitelné vedro, Bedřišek nemá klimatizaci:-). Jedeme dál a mě stále víc dochází, že jsem anglicky naposled mluvila u maturity, s němčinou jsem na tom ještě hůř. První test jazykových znalostí následuje vzápětí u benzínové pumpy, zvládám zaplatit a jedeme dál. Cesta stále vypadá stejně, pasoucí se stáda koní a větrné elektrárny, ale silnice tu mají luxusní, to je pravda a pořádek na odpočivadlech rozhodně větší než kdekoliv v Čechách.
Kolem 4. odpolední dorazíme na místo určení, jenže nějak tam není ani paní ani pes, ochotně nás vítají domorodci a ptají se, co že chceme. Na jednoduchou otázku, jestli by to nešlo anglicky, se mi dostane úsměvu od ucha k uchu a odpovědi, že nešlo. Asi po 5 minutách, kdy pán pochopí, že na mě musí mluvit německy pomalu, výrazně, ve větách holých a ideálně k tomu ještě mohutně gestikulovat, mi dává do ruky telefoní číslo na námi požadovanou Frau a mě čeká telefonát v němčině, jdou na mě mdloby. I s ní se nakonec domluvíme a zanedlouho i s Rayenem přijíždí z lesa.
Během aktu "making babies or having sex" - slovíčka typu krytí fakt většinou nepotřebuju, udržuju konverzaci, jde to ztuha. Sympatická paní totiž nedokáže pochopit, že o špringrech vím naprosto kulové, že fakt nevím, kdo je s kým přibuzný, kdo měl s kým štěňata, takže po chvíli zůstáváme jen u zdvořilých úsměvů:-). O hodinu a půl dýl, po vydatném pikniku budíme věrku a jedeme dál, za volant usedá Naďa, ale Věrka stejně ze strachu o Béďu nezamhouří oka.
Jedeme, jedeme a zcela logicky začínáme mít vítr v nádrži, nastává problém, který jsme už jednou zkusily řešit, přemístit obsah kanystru A do nádrže B. Vzhledem k mé čerstvé zkušenosti, kdy nám došel benzín cestou z Prahy, se ujímám iniciativy a upravuji PET flašku do patřičného tvaru, jenže ono nic, zkoušíme možné i nemožné, ale nádrž odolává, za to kdyby někdo škrtnul u našeho kola, tak nám vyletí auto do povětří. Popojedeme tedy ještě kousek a jdeme na to znova, zkrátka 3 ženský na cestách se jentak nevzdaj. Výsledek ale pořád žádný. Když nás tam tak vidí jeden turecký kamioňák, tak nás tam nemůže nechat, teda nás... Naďu tam nemůže nechat, my tam s Věrkou vůbec být nemusíme. Věrka sice je perfektní řidič, já se sice domluvím, ale bez Nadi bychom nedojely, Naďá ma totiž narozdíl od nás úplně jiné přednosti! Turek pumpoval jako diví a jeho oči se přitom utápěly v jejím hlubokém dekoltu, nu což, člověk občas musí něco "vytrpět" pro dobrou věc.
Už bez větších zádrhelů dojíždíme do Kolína, cca po 24 hodinách čistého času, Věrka zalehá, já upadám do bezvědomí, Naďa nad námi bdí, jelikož cca za 1,5 hodiny vstávám na vlak do Brna. Tahle hurá akce mi dala pořádně zabrat, ale výsledek stál za to.

www.magicstreet.unas.cz.

Copyright © 2005, Janik  || Počet návątěv: || Stránky si právě prohlíľí: