O jaroměřský preclík

25.7. jsme vyrazili po závodní pauze opět vstříc novým parkurům Zdenka Spolka, Jaroměř nám ale asi není souzena.
Počasí bylo tak trochu extrémní - slunce, liják, vichr, kroupy, vystřídáno opět sluncem, terén to ale všechno vydržel, klobouk dolů. Co ale bylo poněkud horší bylo, že zonovky neměly žádné zhrubnutí, což v tomto počasí bylo opravdu o hubu.
Začínalo se obligátně jumpingem, co mě ale zaskočilo, že jumpingem M a to i přes to, že stojany byly na smallech a nikdo to před tím neřekl. Na parkur, který byl poměrně záludný, jsem tedy šla s nevyvenčeným psem. Zíza měl opět svůj den, tedy neměl absolutně žádné odložení a šel zase jednou okouknout svého oblíbeného strejdu. No diskvalifikace rovnou na začátku, ale pak už to nebyla taková tragédie.
Když jsem viděla zkoušku MA1, měla jsem pocit, že pan rozhodčí asi začíná od trojek, ne-li od 4:-D. Jako za ty roky co běhám to byla jedna z nejhnusnějších jedniček, co jsem viděla, fakt děs. Rozliška slalom skočka, přičemž se šlo do slalomu podle mě do jedniček úplně nepatří a celkově to bylo takové docela šílené. Všechno završil šikmý náběh na totálně mokrou a navíc odporně pružící kladinu, z které Zip spadnul v plné rychlosti doslova na hlavu, tak jsem ho radši diskla.
Open už mohl být opravdu jakýkoliv, ale můj dojem nenapravil, sice taky disk, ale už to nebylo tak zoufalé.
Na tyto závody opravdu nebudu s láskou vzpomínat, je mi jasné, že se ne všechno vždy povede, ale laxnost pořadatelů ve věcech týkajících se bezpečnosti psů, mě opravdu nemile překvapila. Ačkoliv jsem do Jaroměře vždycky ráda jezdila, tak tentokrát to bylo asi opravdu naposled, minimálně do doby, než budou v Jaroměři nové zonovky. Celkem chápu, že jeden místní pes nevyleze na kladinu, jiný se bojí houpačky, možná by stálo za zamyšlení, proč tomu tak je....
Naštěstí se ale dařilo Julce s Nikouškem a to ne zrovna málo, takže jsme tam nejeli zbytečně!

Video

Copyright © 2005, Janik  || Počet návątěv: || Stránky si právě prohlíľí: