Dvůr Králové 29.4.2006

Na druhé letošní závody jsme zajeli do našeho oblíbeného Dvora Králové na cvičák k Danče a Martinovi. Jeli jsme tentokrát vlakem a vzhledem k hodně špatnému a chladnému počasí zůstal náš veterán doma, kde si zaručeně užíval klidu. V kategorii Medium bylo pro mě těžko pochopitelných 27 týmů, takže moc šancí jsme skutečně neměli. Zatímco se Trapíček soustředil na výkon, věnoval se Zipánek své nové bíglí kamarádce Báře a samozřejmě Hančině Bonie, takže bylo naprosto vyloučeno, aby prochladnul, narozdíl ode mě, budu s tím muset něco udělat .

První z parkurů, které stavěla dvojice rozhodčích Eva Plíštilová a Alice Glocknerová, byl jumping. Hned před startem jsme měli při rozcvičování menší konflikt s kníračem, a tak se Trapík šel uklidnit do náruče nejbližší háravé feny, ach jo. Ve snaze opět vrátit Trappera nohama na zem, jsem mu narvala plíce (sušené) až do krku. Zabralo!!! Jen mi byly při tomto manévru prokousnuty 2 prsty. Běh byl v rámci možností dobrý, jen ta rychlost trochu chyběla, ale i tak čistý běh na 5. místo. V mezičase jsem tejrala naše mimi a musím ho vážně pochválit, jak moc se snažil mě poslouchat v takovém množství psů. Ve zkoušce, kde jsem měla největší strach z toho, že někde spíš zvořu něco já než pes, se nám nakonec povedlo to až tak moc nezkazit. Pravda oba jsme se cestou lehce zasnili, ale i tak to byl jeden z našich nejlepších běhů a potvrdilo to i 2. místo, hned za Markétou Snopkovou s Dafné. (Někdo by jí už vážně měl vysvětlit, že útočit ze zadních pozic taky není až tak špatné .)

Do openu jsem nastupovala s tím, že poběžíme vabank a málem se nám to 2 překážky před koncem vymstilo. Rozlišovačku na tunel a áčko jsme kupodivu zvládli docela bez problémů, nebýt zaváhání na konci, tak ani to tempo nebylo tak špatné, ale co, zůstali jsme věrni tradici a opět se umístili na hezkém 5. místě. Je sice pěkné zastřílet se na 5, ale jsou i hezčí čísla, že ?

Celé závody se nám vážně líbíly, Zipánek byl tak úžasně utahaný, že padal únavou doslova na hubu, takže vlak zpátky jsme stihli tak tak. Benoušek nás přivítal s nadšením, že jsme konečně zpátky a bude mistička!!!! A mlaďoši byli rádi, že se nají a konečně vyspí. Nakonec jediný, kdo byl totálně tuhý a probudil se v křesle až druhý den v 5 ráno jsem byla já, kluci to jako obvykle zvládli líp než já .

Copyright © 2005, Janik  || Počet návštěv: || Stránky si právě prohlíží: