Jarní DISKotéka

část 2.

Další závody byly na konci dubna ve Dvoře ve znamení blížících se čarodějnic, takže poslední open se běžel v maskách. Sice jsem měla v plánu běhat tak celý den, ale nakonec jsem si místo kostýmu sbalila plavky, vedro bylo zase šílené.Ale šli jsme s chutí na to.

Že nebude vše v pořádku, jsem pochopila v momentě, kdy jsem si šla rozběhat psa a zjistila, že mezi překážkami na rozeskákání sedí hárává fena v nejlepším a čumákuje tam už hezkou dobu. Poslala jsem paničku pryč a když se posunula asi o 1 metr, nejradši bych ji poslala přesně tam. Bylo to o to horší, že to byla bíglice.
Po tomto úvodu jsem mohla být ráda, že Zip doběhl aspoň do půlky jumpingu, než mi za ní zdrhnul. Trapík si taky čuchnul, aby ne, když panička měla fenu hned vedle parkuru, a to v kombinaci s vedrem udělalo svoje. Ačkoliv jsem se chtěla disknout, tak jsem to nakonec s obří časovou ztrátou doběhla.

Jedničky jsme sice chvíli bojovali, ale nakonec jsme opět podlehli oné háravce, i když parkur od Zdeňka Spolka nebyl zrovna fajn. Trapísek se odmítal ve zkoušce rozběhnout, tak když jsem pak zjistila, že jsme shodili, radši jsem nás diskla. Jaké bylo moje překvapení, když mi ale rozhodčí oznámil, že ta tyčka nebyla zvednutá. No, ale stejně bychom asi nestihli čas, no.

Open, který se běžel stylově v maskách, dokonce i rozhodčí přišel v úžasném klobouku, byl postaven hezky běhavý. Říkala jsem si, že bychom si mohli vylepšit se Zipem renome, jenže majitelka háravé bíglice evidentně nechtěla zůstat se 3 diskvalifikacemi sama, takže položila svou fenu pravda nepřímo do vchodu, ale na dlouhou stranu vedle vchodu na parkur, takže Zip ji prostě musel vidět, nu což další diskvalifikace za opuštění parkuru už mě nemůže rozházet. Pak se ale docela snažil a nebýt pokusu o sebevraždu na houpačce, byla bych s jeho výkonem spokojená. Trapíček se nechal správně vyhecovat, dokonce měl i krásnou zónu na kladině v tempu a dal postupovku moc moc pěknou, i tak nám to ale stačilo v konkurenci na umístění v první 10, i když ne úplně na konci. Při závěrečném vyhlašování vítězů pan rozhodčí také vybíral nejlepší čarodějnici, pravda bylo to asi těžké, ale nakonec se rozhodl, že sice nejde řict, která z nás je ta nejlepší, ale jelikož jsem s sebou měla Trappera a on viděl jeho lehce nepříčetný výraz, když držel v ruce věnec buřtů, prostě hodil ty buřty na krk mně. Byla jsem málem sežrána svým vlastním psem!!! Jinak celkové pocity ze závodů? Super, jen snad přístě ty háravky nechat za branou, pokud se jejich majitelé chovají takhle.

Fotky jsou na:   http://agilitysemily.rajce.idnes.cz/28.4.2007_-_Cary_Mary_DKnL

 
     
 
     

 

     
Copyright © 2005, Janik  || Počet návštěv: || Stránky si právě prohlíží: