DĚTŘICHOV 2003

Původně jsem si říkala, že tuhle zprávu budu muset napsat hned, jak se vrátím, dokud budu ještě plná zážitků, jak se však ukázalo, tak zážitky byly tak hluboké, že ze mě neměly šanci vyprchat ani téměř po měsíci. Píšu ji tedy až teď, s odstupem a nadhledem.

Do Dětřichova jsme se více méně pozvali sami, ale jak se ukázalo, nakonec to nikomu zas až tolik nevadila. Nejprve bych chtěla vyzdvihnout skvěle připravený areál a jeho přátelské osazenstvo, které nás tam uvítalo. Myslely jsme, že to bude zase jedno z těch soustředění v bojových podmínkách, musím říct, že ještě dnes vzpomínáme na loňský rok, kdy jsme měly kondiční soustředění v Krčkovicích, ale v Dětřichově to bylo jako v pohádce. Pokud začnu od toho, co je nezbytně potřeba pro agility, pak tu byla kompletní sada překážek na perfektně posekaném a ohraničeném parkuru na rovině (!!!), kanystry s vodou pro psy, abychom nemusely běhat dolů do domu, tohle se dalo víceméně čekat, ale pak tu bylo přímo nadstandardní vybavení jako přistavený přívěs pro případ špatného počasí (byl hojně využíván), altánek pro příznivé počasí (byl rovněž hojně využíván jako alespoň částečné přístřeší, když nás to zrovna spláchlo z parkuru), gril, nedaleko byla kompletně vybavená "základna" s koupelnou, kuchyní, WC, elektrikou ......

Teď se nemůžu nezmínit o místních lidech, protože těm opravdu vděčíme za tamní komfort. Byla to samozřejmě celá rodina Kutílkova. Pokud vynechám Štěpu, tak tatínek, maminka i brácha, kteří nás tam jezdili dennodenně povzbuzovat, stejně jako spousta dalších lidí. A pak tu byla paní Miluška, která spolu s námi strávila celé ty 4 dny, co jsme tam byly, a musím říct, že nám nedělala jenom milou společnost, ale k tomu ještě báječně vařila. Za obojí jí patří velké DÍKY!

Teď již k samotnému soustředění a našim sportovním výsledkům. Vezmeme-li to na úvod všeobecně, pak lze říct, že jsme se tam všechny zlepšily, a to jak dvounožci, tak čtyřnožci, i když každý po svém. Tak například Endy nikoho nepokousal, Benny zdokonalil své útěkářské umění a navíc se ještě chtěl přiučit cizí řeči, když si to namířil do Polska, já jsem zjistila, že moje kondice je natolik dobrá, že jsem schopná Beňulu přilehlým pšeničným polem nejen honit, ale i chytit, Eliška si zdokonalila své ukecávací schopnosti, když přemlouvala Betynku a dokonce i Archieka, aby trošku zrychlili, Anička vypadala, že se připravuje na povolání vojáka, neboť u každé zóny z plné rychlosti zalehla na zem, jako vojáci, kteří lehají do zákopů, ne vždy jí to však pomohlo, z Rexe se pomalu ale jistě stal závodní pes a Štěpánka přejala spoustu slov z našeho temperamentního slovníku během běhu. Ale teď všechno pěkně po pořádku.

Přijeli jsme tam ve čtvrtek 3.7., po několika dnech vydatného lijáku nejen v Semilech, ale i v Jizerkách nás mile překvapilo sluníčko vykukující na nás zpod ocelově zbarvených mraků. Jenom jsme vyložili věci a šlo se běhat. Velmi jsem se divila nejen já, ale i Anička, když se u našich psů nedostavily žádné problémy, které jsou nám tak důvěrně známé ze závodů, jako čuchání, ztráta koncentrace, opouštění parkuru nebo šnečí tempo, všichni psi zvládli tento A1 parkur bez větších problémů, byl to zároveň první běh, který se počítal do celkového hodnocení za 4 dny. Ještě večer jsme udělali částečné úpravy na další den.

Další dny byl program víceméně stejný, běhaly se parkury zónové (jak zkoušky, tak i openy), jumpingy, technické kombinace i hry, všechno se poctivě měřilo, posuzovalo, zapisovalo, vyhodnocovalo, někdy dokonce fotilo a natáčelo. Všem nám to šlo skvěle. Lenka se přestala na parkuru motat jako vítr v bedně, což se jí přeci jen někdy stávalo, většina psů zrychlila, někteří dokonce pekelně (např. Trapper byl schopný předběhnout Maxe), i paničky zrychlily (Někteří muži dokonce pronesli velmi jedovatou poznámku, že už běháme skoro tak rychle, jako když se řítíme do nově otevřeného obchoďáku.) a to nejen tehdy, když začalo strašlivě lít,aby se schovaly, ale prostě jen tak pro radost z pohybu. Běhaly jsme se svými psy, se psy půjčenými, ale běhaly jsme prakticky 6-7 hodin denně! Zátěž byla znát i na psech, kteří první den usnuli po 11 a vstávali ve 4 ráno, ale následující den už v 8 byli mrtví a i doba jejich spánku se každé ráno prodlužovala k naší plné spokojenosti.

Nemá asi cenu, abych zde psala o tom, co kdo dělal za jaké chyby, jaké byly jednotlivé parkury a tak, na závěr snad jen dodám, že doufám v další podobné akce spolu s OSA Liberec a v to, že všichni vydržíme u agility dlouho. A pokud by snad někoho přeci jenom zajímaly jednotlivé výsledky, má možnost se podívat na www.osaliberec.mysteria.cz, jelikož si je nepamatuju a nemyslím si, že by byly až tak důležité. Můžu snad jen napsat pořadí psů v součtu všech běhů: 1. místo si vyběhal Trapper před druhým Rexem a třetím Maxem, čtvrtý skončil Endy a na pátém místě skončili Archie, Breta a Benny (ani jeden z nich totiž neměl odběhané všechny běhy).

Tak zase za rok v Dětřichově!!!!

Copyright © 2005, Janik  || Počet návštěv: || Stránky si právě prohlíží: