Zip má BZH

Poslední věc, která nám scházela k uchovnění, bylo složit lovecké zkoušky. Zipánek loví naprosto skvěle cokoliv, co se hýbe, kdyby zkouška spočívala v tom vypustit psa a čekat, co přinese, tak asi nemáme problém, ale to odložení, stopování, au au. Nácvik jsem brala opravdu docela zodpovědně, možná taky proto, že jsme jeli až do Rokycan a představa, že tu cestu jedu znova, mě děsila. Zpočátku jsme se učili nebýt v lese jak šílení, tím jsme zaplácli dva týdny a jako vždycky jsme nestíhali. Nakonec jsem mu ale docela věřila ve všem kromě stopování, protože na to byl flekatec až příliš roztěkaný.

Ve Volduchách byl Zip jako obvykle v dobrém rozmaru, před stopičkou jsem mu musela házet klacíky, protože jinak řval, jelikož se děsně nudil. Ani nevím, jak se tak rychle mohlo stát, že na nás přišla řada. Zip vyrazil na stopu jak ďábel, bohužel už pár metrů od začátku jsem slyšela za sebou hvizd, sešli jsme ze stopy, Zipí šel totiž zkusit ulovit ty srnečky, co mu přeběhly kus před hlavou, skvělý úvod! Nakonec jsem ho ale přecijen nějakým způsobem k prasátku dopravila, měl totiž celou dobu tendenci urvat mi ruce, nechápal, proč jdeme tak pomalu. Když pak přišla poslední část - dohledání a já měla to šílené zvíře uprostřed lesa na druhé straně republiky vypustit, udělalo se mi lehce nevolno, těžce nevolno se mi udělalo teprve v momentě, kdy Zip na půli cesty mezi mnou a prasetem odbočil do přilehlého mlází a v něm taky zmizel.
Páni rozhodčí se mě tázali, jestli ho zavolám, popravdě jsem musela přiznat, že to fakt netuším, ale můžu se o to pokusit. Po pár neúspěšných pokusech, proč by se taky vracel, když šel vyhnat srnku, ale přecijen dorazil s jazykem na vestě a děsně spokojený. Pak už to prasátko bez problémů našel, jen pořád nechápal, cože s tím má dělat, radši za mnou přišel zpátky s výrazem: Maminko, tam je něco velkého ošklivého a mrtvého, co s tím mám dělat? Že tam nemusím být sám, fakt se mi to nelíbí!
Nakonec jsme se ale i s divočákem vyfotili, panička se zapomněla odhlásit a tak tam začala plkat cosi o psovodech, jak byla v šoku a páni myslivci nás radši propustili, aby mě už nemuseli poslouchat. Odložení a vodění nám nedělalo žádný problém, a tak jsme zdárně složili naše první a poslední lovecké zkoušky (II. cena).
Lovu zdar!

Copyright © 2005, Janik  || Počet návštěv: || Stránky si právě prohlíží: